Něco o mně
Jsem průvodkyně vědomého mateřství, zavinování a zpracování placenty. Provázím přechodovými a životními rituály. Jsem máma Háňa. Vytvářím to co mi říká má intuice a srdce. Respektuji a uctívám matku Zemi, živly, život a cykličnost. Jsem obyčejná žena s neobyčejnými sny. Jsem tady pro tebe pro tvé sdílení, transformaci informací a předání praktických zkušeností a moudrostí tradic našich předků.
Jsme manželka, maminka dvou dětí, kamarádka a přítelkyně těch co mi přišli na cestě pomoci otevřít srdce. Miluji Matku Zemi, fáze roku i života ke kterým přistupuji s hlubokým respektem. Naslouchám bylinkám a živlům a propojuji je do běžného života.
Přistupuji ke své práci z pohledu energií, alternativní medicíny a starých zvyků z praxe svého života a příběhů a zkušeností těch co přichází na společnou cestu.
Moje zpověď
Uvědomění
Neuměla jsem ještě ani číst a psát, ale andělé a jejich existenci jsem, už dobře znala. Styděla jsem se, připadala si jiná, a tak jsem raději hledala pochopení v krajině mezi skřítky a vílami s bytostmi rostlin, vod a země. Neměla jsem, s kým o tom mluvit. Vlastně o ničem hlubším jsem s nikým moc nemluvila. Možná i tím, že jsem v hmotném fyzickém těle již od prenatálu splácela karmické dluhy, ať již své či rodové. Velmi brzy jsem byla po narození operována, a ještě do svých 5 let málem dvakrát zemřela. Maličké jemné, ale velmi bojovné stvoření se ocitalo často samo se sebou, ale pořád vědomě a s láskou přijímající vše, co přicházelo v laskavosti a přijetí, že to tak má být.
Na základce jsem procházela šikanou, neustálým odtrháváním od kolektivu díky opakovaným pobytům v nemocnici, a tak jsem více a více byla stavěna do světa zodpovědnosti, nalézání svého já, na místo her a světa v dětské hravosti. Byla to doba bez telefonu, internetu a pro mě i bez TV. Na poplatek za telku v nemocnici naši neměli. Hodně jsem přemýšlela, vedla filozofické úvahy, tvořila a učila se přijímat vše, jak je. Trávila v tichu sama se sebou 24 hodin většinou několik týdnů v kuse a to opakovaně.
V období kolem 19 roku jsem řekla dost a přestala brát všechny léky. Mimo popíjení čajů a dělání vlastních obkladů jsem se vrhla na zkoumání léčby všeho po svém. Čínská medicína, bylinky, léčitelé, homeopatika, tělové svíce, ajurvéda, TČM, 5 tibeťanů, vykuřování, čistění rodů, komunikace s živly a anděly… Uteklo dalších 20 let a pořád jsem bez léčby a prohlubuji své znalosti v tradiční péči.
Miluji život
Jsem žena, jež byla 3 měsíce na vozíku, která dle slov lékařů se od 23 let již znovu nepostaví ani při nastavení a užívání klasické léčby. Žena, jež dle jejich slov nebude nikdy mít děti. Mám děti 2 co přišly na svět přirozeně, chodím, protančila jsem svět na festivalech a koncertech – miluji hudbu a lidi. Co mi pomohlo přijetí mé nemoci jako součást mě, že ji mám ráda a spolu to dáme. Nestavila jsem se do role oběti, i když to někdy bylo sakra obtížné. Jsou dny, kdy pláču bolestí při milimetru pohybu, ale vím, že to zrovna jdu přes své hranice a je čas zpomalit. Vlastně je to takový krásný alarm, když se sama začnu ztrácet. Naučila jsem se tak vše vnímat z jiné perspektivy.
Vděčnost
Žiji hrdě ruku v ruce s bechtěrevovou nemocí a artritidou velkých kloubů od svých 15let, popáleninami 3.stupně na několika místech těla, bez slepáku s pupeční kýlou, s minimem červených krvinek, anémie, šelestí na srdci a špatným obsahem kyseliny v žaludku (neumím správně trávit jídlo), se zapomenutou svorkou v břichu. A víte co, jsem ráda, že je to moje součást díky, které jsem kde jsem. Naučila jsem se vše, co mohu předat dál. Tohle mě naučil život sám.
Jsem tu připravena šířit lásku a světlo tam, kde se zdá být nekonečná tma. Předávat, co jsem se naučila z různých zdrojů. I to, jak nebýt závislá na klasické léčbě i když se zdá, že bez ní to nejde. Děkuji, děkuji, děkuji za každý kousek mé životní skládačky. Těším se na každý nový střípek. Nyní již v jemnosti a v hluboké lásce vesmírného bytí. Nejsem žádná rychlokvaška, ale pěkně ostřílená bojovnice vlastním životem. Vysoce citlivá osoba s rozvinutou intuicí a silnou empatií, vědomím, darem dávání věcí do souvislostí. Sběrač a transformátor informací, střelec, tygr, krysa, manifestující generátor a rebelka. Jsem tu a díky za to!
Prozření
Po základce jsem chtěla na uměleckou nebo hotelovku či peďák, ale moje cesta vedla jinam – ležela jsem v době přijímaček v nemocnici, a tak rodiče zvolili po několika telefonátech školu, kde mě vezmou bez přijímaček – učila jsem se docela dobře, a tak to šlo. SOŠ logistických služeb (doprava a zasilatelství) – nástupem tam, jako by se mi ve mně změnilo “ale jak to budu mít s kolektivem?”. Byla jsem holka od rány, co si nenechá nic líbit (slabších a potřebných jsem se vždy uměla zastat), jinak drzá holka…. Přišlo období punk, akcí a světa mezi bolestí a užíváním si plnými doušky. Jsem vděčná každému okamžiku… Pak mě to znovu zastavilo – popáleniny pár měsíců na Vinohradech a svět se znovu pootočil, konec velké lásky konec střední školy…. Objevení knih Richarda Bacha, “Valentin”, “Miluj svůj život”, “Jak mít co chceme a chtít co už máme”… Přišlo další prozření.
Šlo se na VOŠ finančního poradenství. Období rebelie, prosazování práv mimo systém, prohlédnutí přes iluze bytí. Pak VŠ finanční management a řízení podniku – miluji informace, a tak jsem studovala a vše mi šlo, ale prostě mě to nebavilo. Kolem mě lidi ze sociální oblasti, já se jako sociální člověk cítila i chovala, hlídala jsem děti, vědomě vařila a zavařovala, sbírala dary země…. V druháku jsem se rozhodla, že konečně budu dělat to co mě neustále volá, a tak jsem začala studovat další VOŠ speciální pedagogiku – milovala jsem to! Hltala to. Cítila jsem se, že tam patřím. Při pohledu na postižené, jsem je viděla jinak, než jak o nich mluvili spolužáci… Patřila jsem tam, ale chtěla jsem našim dokázat, že dodělám tu těžkou školu, že to nevzdám, a tak studovala obojí. Chodila jsem na 3 brigády, a nakonec ukončila jen VŠ, která mě nenaplňovala.
Nástup do práce
Dále jsem šla na magisterské studium VŠ na dopravní fakultu Jana Pernera – řízení dopravy. Dala jsem to jen do prváku a pak šla do práce. Do banky v roce 2008, v době finanční krize, a tak jsem nastoupila na 9 hodin denně za 13 000 Kč hrubého. Zůstala jsem tam 6 let. V posledním roce jsem se znovu rozhodla plnit si svůj sen a přihlásila se na Karlovu Univerzitu na pedagogiku a výchovu ke zdraví – dostala jsem se. Chodila jsem do práce na HPP, po večerech a víkendech na brigádu do milované Malostranské besedy a pak do školy. Sesypala jsem se. Nakonec jsem postupně opustila banku i školu a nastoupila do kanceláře do mateřské školy a za 3 měsíce na to otěhotněla.
Změna jménem mateřství
S první dcerou to byl sen, užívala jsem si to. Dál se vzdělávala v přístupech ke vzdělání, dětské psychologii, stravování, přírodní kosmetice, bylinkách, hledala svá práva na porod, začala jsem komunikovat s miminkem a znovu se víc napojila na sebe, anděly, živly… Žili jsme nějaký čas v Praze na Žižkově a pak se přestěhovali do Letů u Karlštejna – nádherné místo. Začala jsem pracovat pro Kosmetiku Hrou a zdokonalila vše ohledně bylin, přírodní kosmetiky, vykuřování – děkuji drahá Judit.
Přišlo druhé dítě a kola života se znovu roztočila… Už během těhu jsem se necítila stabilně ve vztahu, ale věřila jsem, že bylo třeba změn. Zemřel mi tatínek a peníze z prodeje jeho domu nastartovali možnost hledání vlastního domova. V Letech na samotě v osadě bez pitné vody jsem si to s druhým dítětem na cestě nechtěla představit. Přišel k nám dům v Jeseníku – přišel on a další kolo se roztančilo já přijela a cítila, že jsem tam kam prostě patřím. Našla jsem domov a tady teď jsem… V bytí, v reálném čase a příběh pokračuje… V místě plném silných žen drsného kraje.